Auditorium maximum (Právnická fakulta)
Reprezentativnost prostředí auditoria maxima na Právnické fakultě poskytuje ideální prostředí pro akademické obřady a slavnosti Masarykovy univerzity. Budova Právnické fakulty je výjimečná svou historií, neboť byla jedinou realizovanou budovou z předválečného projektu Akademické čtvrti. Do budovy, která byla pro svůj reprezentativní charakter využívána od počátku také jako hlavní shromaždiště univerzity, se nastěhovaly i ústřední úřady univerzity a auditorium maximum Právnické fakulty převzalo úlohu celounivezitní auly.
Do poloviny třicátých let bylo auditorium maximum považováno za provizorium, od druhé poloviny třicátých let vyvstala potřeba přizpůsobení auly ke stálým potřebám univerzity. Byl přijat návrh, aby velkou stěnu v průčelí auditoria zdobilo velké plátno, které by se stalo uměleckou a ideovou dominantou celého prostoru. V roce 1938 umělecká komise doporučila za téma obrazu motiv Prométhea přinášejícího lidstvu oheň. O realizaci tohoto projektu byl požádán Antonín Procházka. Na základě zadaní Procházka vytvořil obraz o velikosti 7,5 x 13 metrů. Rozměrná kompozice je členěna do tří horizontálních pásů. V nejvyšším pásu je bůh Hélios ohlašující lidstvu nový den, doprovázejí ho bohyně času Hory. Ve středním pásu jsou umístěny alegorické postavy všech věd, které byly v té době na univerzitě zastoupeny. Středu dominuje mohutná postava Prométhea s hořící pochodní. Spodní pás zachycuje lidstvo při jeho každodenní činnosti. K postavě Prométhea se významově váže skupina postav dychtících po ohni poznání.
Rok 1939 byl rokem tragického osudu českých vysokých škol. Nepříznivá situace zasáhla i budovu Právnické fakulty, stavební úpravy prováděné na zakázku brněnského gestapa citelně porušily původní vzhled budovy. Budova se stala temným symbolem nacistické moci na Moravě. Také obraz Prométhea byl odsouzen ke zničení, ale díky odvaze českých dělníků, pracujících tehdy na budově, se jej podařilo ukrýt ve sklepě až do konce roku 1945. Po osvobození Brna byl poničený obraz vyzvednut ze svého úkrytu. Na opravách se podílela malířova životní družka Linka Procházková.
Při pozdější rekonstrukci v letech 1993-1994 byla aula dovybavena vzduchotechnikou, novými křesly a varhanami. Konají se zde akademické obřady, koncerty, významné přednášky a také předávání cen Nadace Universitas Masarykiana.