Masarykova univerzita je od svého vzniku spojena se jménem Tomáš Garrigue Masaryk, k jehož osobě, demokratickým a mravním zásadám, přínosu v oblastech politiky, filozofie a sociologie cítí dodnes český národ respekt a úctu. Jeden z nejvýznamnějších Čechů naší historie, státník, politik, filozof a sociolog Tomáš Garrigue Masaryk se  narodil 7. března 1850 v jihomoravském městě Hodonín. Otec byl uherský Slovák, sloužící na dvoře císařského panství, matka, rodem Terezie Kropáčková, pocházela z tehdy německy mluvících Hustopečí. Již na základní škole se záhy projevil talent a inteligence, které Masaryka přivedly na elitní 1. německé gymnázium v Brně. Kromě hlubšího teoretického poznání získávaného převážně studiem literatury, otevíraly se před Masarykem v té době další dosud nepoznané obzory. Právě v národnostně smíšeném Brně si mladý Masaryk poprvé zřetelně uvědomil svoji národní identitu. Roku 1881 vychází jeho první dílo Sebevražda, Masarykova habilitační práce na Vídeňské univerzitě, kde studoval v letech 1872–1876 a na závěr studia získal titul doktora filozofie. Na univerzitě ve Vídni Masaryk přednášel sedm semestrů jako soukromý docent.

Do politiky vstoupil Masaryk v roce 1889. Jeho trvalý a hluboký zájem o slovanskou otázku vyústil ve studijní cesty do Ruska. Po vypuknutí 1. světové války odjel do zahraničí, odkud řídil úsilí Čechů a Slováků o založení samostatného Československa. V únoru 1916 se stal v exilu předsedou Národní rady československé, kterou založil společně s Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem. V roce 1918 byl zvolen prvním prezidentem nové Československé republiky, společného státu Čechů a Slováků; v této funkci působil až do roku 1935, kdy ze zdravotních důvodů abdikoval. Zemřel po krátké nemoci dne 14. září 1937 v Lánech.